Velký rozhovor s blogery II - 7. otázka (odpuštění)

19. února 2020 v 10:10 | userka |  Velký rozhovor s blogery II
Sedmá otázka z Velkého rozhovoru s blogery II zní:


7) Dokázal/a bys odpustit člověku, který ti udělal něco strašného, pokud by se ti omluvil a myslel by to opravdu vážně?



Než si přečtete odpovědi našich blogerů, můžete si připomenout, na co se onehdy ptal Surpan, a jak jsme odpovídali.


A teď už názory zúčastněných.

Neomluvil se, nedokázala.

King Rucola - nivnice.blog.cz
Samozrejme. Ani si také veci neviem zapamätať... Ja sa naseriem, ale za pár hodin už ani neviem prečo...

Akas Akim - akasakim.blog.cz
Myslím, že ano, už se tak stalo. Jsou ale věci, které odpustit nehodlám.

Neumím si teď vybavit nic tak hrozného, co by mi mohl někdo udělat, a co by pak nedokázala upřímná lítost omluvit až k mému odpuštění. Vždyť jsme lidi.

Platan - uplatana.sk
Podľa toho čo by urobil, ale vo väčšine naozaj hrozných vecí, nie. Zjesť mi posledný kúsok pizze, to sa proste nerobí. Von z môjho života.

I strašné věci můžou být různého druhu, ale věřím, že ano. Copak neodpouštět není taky strašné?

Jan Turon - janturon.blog.cz
jde za prvé o to, co by šlo... Kdyby to mělo trvale následky, byl by to velký problém... Kromě toho jak poznat, co člověk mysli opravdu upřímně..

Když se řekne "něco strašného", tak mě napadají samé věci, které bych odpustit nedovedla. A pokud třeba časem ano, tak ne na základě omluvy...

stuprum - stuprum.blog.cz
Jistě, hravě, dokonce by se nemusel omlouvat, vše je odpuštěno předem - veškeré naše bytování v hmotném těle je o rozhodnutích a pokud mají být správná, pak musí jít naše hrdost nebo ublížená ega stranou, zatímco my se musíme rozhodnout vždy ve prospěch Vesmírné Rovnováhy.

Vlastní zkušenost nemám, ale asi bych mu už nevěřil a vztah by to určitě poznamenalo.

Malkiel - malkiel.blog.cz
Za svůj život jsem odpustil již mnoha lidem a to aniž by se mi omlouvali. Některým jsem dokonce i poděkoval, protože mi svými skutky umožnili se ponaučit, ve smyslu pověstného principu dítěte a sahání na horká kamna.

TlusŤjoch - tlustjoch.blog.cz
Těžko říci, odvíjelo by se od míry hrůznosti činu. Existují věci, které se odpustit nedají.

Krutomýval - krutomyval.com
Napadá mě jen jeden konkrétní člověk, kterého považuju za skutečně zlou osobu. Vzhledem k tomu, že ten člověk v rámci snahy o to mi ublížit použil velmi nehezky zmínku o mé sestře, která bohužel před lety tragicky zemřela, neumím si představit, že bych mu kdy chtěla odpouštět. PROTOŽE si neumím představit, že bych mu věřila, že to myslí vážně. Pokud z člověka totiž jednou už vyjde takové vnitřní zlo, jaké vyšlo, moje důvěra v jeho následná prohlášení je minimální. Ale pokud by existovalo něco jako nahlédnutí do jeho mysli, kde bych viděla upřímnou lítost, je možné že bych svojí pozici změnila. Kdo ví.

Když by to bylo upřímné, tak dokázal, ale důvěru by získával pak hodně dlouho. Případně odpustím, ale neřeknu o tom. Já se tím pak nemusím sžírat.

Jde o to co znamená strašného. V každém věku to je pro člověka něco jiného. Vraždu nebo něco v takovém smyslu asi ne. Ale odpustila jsem mnoha lidem a i když se mi neomluvil, odpustila jsem i svému exmanželovi že mne dva roky psychicky i fyzicky týral. Ono se mu to vrátilo a vůbec ne hezky.

Zlomený meč - zlomenymec.pise.cz
Těžká otázka... možná ano. Odpuštění je mocná věc, nejen pro toho, kdo něco provedl, ale i pro poškozeného. Nechat tu křivdu jít, nedusit se jí, pustit ji pryč... každý dělá chyby, a pokud svého činu upřímně lituje, měl by asi dostat druhou šanci. Takže pokud bych měl jistotu, že je mu to opravdu líto, napravil se a nikdy to už neudělá mně ani nikomu jinému... rád bych si o sobě myslel, že bych mu odpustil. Na tohle téma je zajímavá knížka Otázka viny od Karla Jasperse, popř. Chatrč od Younga (Pokud se neosypete z křesťanských myšlenek).

Dokázal. To protože věřím na druhé šance, věřím, že lidé se mohou i z těch nejhorších chyb poučit, opravdu jich litovat a opravdu se změnit. Ani já nejsem stejný člověk, jako jsem byl třeba před dvěma lety.

Takže bych to dokázal. Pak by ale záleželo, jestli bych i přesto odpustil. Protože stejně jako člověk může chyby dělat, neměl by čekat, že se všechny jejich následky nakonec vymažou. V některých případech bych takovému člověku přál druhou šanci, ale už beze mě.

Pevně věřím tomu, že bych odpustila. Ale nezapomněla.


Na názory ostatních čtenářů se těšíme v komentářích.


Už zveřejněné odpovědi:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 m. m. | E-mail | Web | 19. února 2020 v 21:07 | Reagovat

Samozřejmě, ale pokud mi někdo udělal něco tak strašného, pravděpodobně tu omluvu vážně myslet nebude. A musel by následně hodně dlouho vynakládat hodně solidní úsilí, abych mu začala znovu důvěřovat, protože to, že něco z minulosti smetu ze stolu, neznamená, že mu instantně začnu znovu věřit.

2 Ian Dury Ian Dury | E-mail | Web | 20. února 2020 v 22:04 | Reagovat

A kromě toho někdy odpustit prostě nedokáže.. Jsme jenom lidé..

3 Odesílatelka Odesílatelka | Web | 22. února 2020 v 11:40 | Reagovat

Já už leccos nehezkého odpustila. Tomu, koho miluji, dokáži odpustit až příliš lehce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama