Velký rozhovor s blogery II - 3. otázka (dopisy)

11. ledna 2020 v 18:18 | userka |  Velký rozhovor s blogery II
Třetí otázkou z Velkého rozhovoru s blogery II je:


3) Píšeš ještě běžné ručně psané dopisy? Kdy naposled, proč, komu?


Než si přečtete odpovědi našich blogerů, můžete si připomenout, na co se onehdy ptal Surpan, a jak jsme odpovídali.


A teď už názory zúčastněných.

Dopisy ručně nepíšu.

King Rucola - nivnice.blog.cz
Musím. Furt. Aj predvčerom. Z hore uvedených dôvodov. Učím starú pravú ruku znovu písať. Píšem hlavne tej tanečnej partnerke, píšem divoké zamilované listy s erotickým obsahom, doplneným kresbami na hranici pornografie. Stále dúfam, že si ju písaním - pretože doteraz som všetko dobré i zlé v živote dosiahol, spôsobil len písaním - podmaním, očarím, získam. Je síce o deň staršia než ja, ale je medzi nami presne pol storočia rozdiel, o ktoré jej zase odo mňa mladšia. Nie nadarmo jej pripomínam jej otca...

Akas Akim - akasakim.blog.cz
Já strašně drápu, takže by to po mě ani nikdo nepřečetl. Ale mrzí mě to, jelikož ručně psaná zpráva má neskutečné kouzlo. Ono vůbec psané slovo má v sobě něco vzácně magického. To, že jsem začal psát prózu, posléze i poezii mi bezesporu změnilo život. Nejen, že ho vnímám jinak, ale díky tomu potkávám lidi, kteří za to stojí. Ve psaní jsem objevil ten správný klíč k lidské duši a občas i k tělu.

Běžně nepíšu. Naposledy asi mé první lásce v 17 letech. Protože jsem ji chtěl něco sdělit, byla daleko a na SMS by mi nestačil kredit.

Platan - uplatana.sk
Veľmi dávno. Naposledy to boli myslím skôr básne písané rukou pre ženy, ktoré zohrali v mojom živote rolu, nie tak úplne, životných lások. List som naposledy písal tiež ľúbostný. A predtým v rámci dopisovania ako malé decko cez detský časopis s neznámou Dominikou. Hotový Amant.

Nepsal jsem už velmi dlouho. Snad poslední byl dopis s některými ryze praktickými pokyny, který jsem tu nechal před svou cestou do Japonska pro případ, že by mě cestou "něco sežralo".

Jan Turon - janturon.blog.cz
Naposled jsem psal dopisy ručně psané v devadesátých letech své tehdeší milé.. Také jsem si občas takto dopisoval s jednou kamarádkou... Psal jsem pohledy, ještě loni jsem jich pár rozeslal, ale cena poštovného s touto tradicí asi nejen u mne skoncovala.

Jasně! Naposledy Ježíškovi, aby mu neuniklo jak jsem se celý rok snažila.

stuprum - stuprum.blog.cz
Toť se rozumí, že píšu dopisy a pohlednice, nejčastěji píšu úřadům nebo svědectví na policii. Bůhvíproč se ocitám velmi často v nepříjemných, s životem hraničících situacích.

Dopisy nepíšu, jen pohledy, a to ještě tiskacím písmem, aby to bylo k přečtení. Nedávno jsem posílal pohled z Moskvy a chtěl jsem stylově psát azbukou a přitom zjistil, že už jsem ji do značné míry zapomněl.

Malkiel - malkiel.blog.cz
Jelikož je můj psaný projev nečitelný i pro mne, tak ručně psané dopisy nepíšu. Poslední ručně psaný dopis jsem odesílal pravděpodobně ještě v době, kdy většina dnešních blogerů ani nebyla na světě.

TlusŤjoch - tlustjoch.blog.cz
Jistě. V rámci projektu ŠNEČÍ POŠTA (SNAIL MAIL). Též rozesílám své fotopohlednice jako PPPPPd (= Putovní Papírová Pohlednice - Podepiš a Pošli dál) Kromě toho některým blogodruhům/blogodružkám posílám v dopisech i své pixličky (=křížovky). Jako obálky používám stará Efdécéčka (FDC = first day cover čili obálky prvního dne). Naposledy jsem psal tento pátek Almě-Nacidě.

Krutomýval - krutomyval.com
nedávno jsem zjistila, že píšu v ruce tak strašně pomalu a nečitelně, že to považuju skoro za obecné ohrožení. Takže už to nedělám. Poslední ručně psaný dopis na který si vzpomínám? 2003, byl milostný, a nikdy neodeslaný. Díky Bohu!

Nemělo by to smysl. Jako levák, i když jsem se na stavárně musel učit technické písmo, mám písmo přinejmenším příšerné. Protože rád pracuju, tak si dělám hodně poznámek ručně, bohužel mi občas zabere dost času, je po sobě přečíst. Na své písmo nejsem úplně hrdej, na druhou stranu je skvělé pro šifrované zprávy.

Ne. Od doby kdy jsem skončila se zaměstnáním prodavačky, jsem ručně psát přestala. Pokud něco mám napsat musím tiskace, protože jinak by to po mě nepřečetl ani doktor anebo to sesmolím ve Wordu a vytisknu.

Zlomený meč - zlomenymec.pise.cz
Když jsem byl malý, psával jsem dopisy babičce (samozřejmě pod dohledem rodičů). S nástupem doby emailů a SMS jsem přestal, nějak nebylo komu psát. Naposledy jsem napsal (a dostal) psaný dopis od své ex, ale to už je drahně dlouho. Vždycky jsem chtěl dostat dopis s rtěnkovým otiskem rtů, tak mi pak jedna kamarádka poslala pohled s otiskem... sice nebyl moc vidět, byl hodně světlý, ale lepší než nic :)

Já si nepíšu v ruce pomalu už ani poznámky. V tomhle nejsem vůbec romantik a pevně věřím, že důležitější je obsah samotného sdělení než jeho prezentace. Tím samozřejmě nechci říct, že forma je irelevantní, ale sám prostě nevidím výhody ručně psaného dopisu.

Počítá se deníček, který píšu od svých 11 let sama sobě, a kdo ví, třeba i někomu z budoucích? Jinak spíš pohledy, dopis už dávno ne.


Na názory ostatních čtenářů se těšíme v komentářích.


Už zveřejněné odpovědi:
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Akim Akim | E-mail | Web | 11. ledna 2020 v 18:35 | Reagovat

Tak to tak vypadá, že ručně psané písmo nedělá problém jen mě, ale i dalším blogerům a blogerkám. Dobře tedy, že ten blog máme. :-P  ;-)  :-)

2 Odesílatelka Odesílatelka | Web | 11. ledna 2020 v 19:39 | Reagovat

No, už to jaksi není zvykem. Ani mě nepřekvapuje, kolik lidí má nečitelné písmo, protože už to prostě na nic nepotřebují, nepíšou. Já vlastně taky nikdy dopisy nepsala, až teď posílám dopisy do kriminálu, ale bez této romantiky bych se bývala i obešla. :)

3 surpan surpan | E-mail | Web | 11. ledna 2020 v 20:09 | Reagovat

Je to pořádná změna za posledních řekněme 15 let...v té době po nás na střední chtěli kreslit i stavební výkresy rukou, vše jsme psali jak vocasové ručně, hlavně pozemní stavitelství dokonce dvakrát (museli jsme si to nejdřív napsat do bloku a doma pak krasopisně přepsat a překreslit s pravítkem)...teď už krom poznámek do diáře a cenovek na zboží na mém novém eshopu (zboží si polepuji  ručně psanou cenou), už asi nepíši nic.

4 Jan Turon Jan Turon | E-mail | Web | 11. ledna 2020 v 20:34 | Reagovat

Naposledy jsem psal ru ne dopisy své tehdejší milé v devadesatkach.. Také jsem si v té době o čas dopisoval takto s jednou kamarádkou... Do loňska jsem posílal aspoň ručně psané pohledy, ale cena poštovného stouto tradici skoncovala asi nejen u mne..

5 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 11. ledna 2020 v 21:28 | Reagovat

Stále bazíruji na papírové formě.

6 Pear Pear | E-mail | Web | 11. ledna 2020 v 22:30 | Reagovat

Tak to já tedy dopisy píšu a posílám i pohledy. :) Vždycky se mi to líbilo a třeba v rámci pohledů jsem to viděla u mamky, která posílala známým na Velikonoce a Vánoce a tak jsem to zvolna převzala pro můj okruh taky. :)
Co se týče dopisů, tak si už skoro tři roky dopisuji s jednou skoro osmdesátiletou čtenářkou mého blogu, ke které jsem se dostala díky jejímu vnukovi a jedné mé soutěži. Napsal mi, že by radši než pohled vyhrál kamínky pro babičku a tak jsem poctivě sbírala a následně poslala. A od té doby si měníme minimálně jeden dopis měsíčně a kamínky z cest posílám doteď. :) A poslední půl rok mi k tomu přibylo i dopisování si s přítelem, protože i když se skoro každý týden vidíme, tak jezdí z Prahy domů 300 km, a tak ho doma vždycky čeká dopis ode mě a já na oplátku pak dostanu taky zpátky k sobě domů do Litoměřic. :)

7 Čerf Čerf | E-mail | Web | 12. ledna 2020 v 0:13 | Reagovat

Dopisy sice rukou nepíšu, ale jinak píšu v ruce skoro neustále a rád - poznámky, glosy, výpisky z knížek, atd., kdykoli je na to trochu prostor. Pro sebe samozřejmě téměř nečitelně, ale vůči druhým umím použít i "vstřícný rukopis" :-).

8 VendyW VendyW | E-mail | 12. ledna 2020 v 8:11 | Reagovat

Jak píše Surpan, když se chodilo do školy psát se muselo všechno tučně, dokonce na učňáku jsme se učili speciální druhy písma ... a běda! když to nebylo jak podle šablony ...

9 Miloš Miloš | Web | 12. ledna 2020 v 8:30 | Reagovat

Psát dopisy je umění a je radost číst je od osob s literárním darem, třeba Laclosův román v dopisech Nebezpečné známosti, dopisy, které si psala George Sandová se Chopinem, …
Jenže grafologové z písma prý poznají povahu pisatele a protože jsem si nebyl jistý, zda má milovaná těmito schopnostmi také nedisponuje, raději jsem neriskoval a všechno psal tiskacím písmem :-).

10 Danka Danka | E-mail | 12. ledna 2020 v 12:53 | Reagovat

Ráda píšu i dostávám dopis ručně psaný.Naposledy od mé třídní učitelky a to mě je 65.roků.Toho si vážím.Hezké dny a díky. :-)

11 userka userka | E-mail | Web | 12. ledna 2020 v 18:35 | Reagovat

[4]:  Tvou odpověď jsem doplnila do článku. ;)

[6]: Jakmile budeme mít trvalou adresu, taky budu posílat vánoční pohledy. Líbí se mi to a mám to taky od mamky. :)

[10]:  Jako když ještě byla tvou třídní učitelkou nebo si píšete doteď? ???

12 Otavínka Otavínka | Web | 15. ledna 2020 v 0:30 | Reagovat

Mám plno známých s kterými jsem v kontaktu, ale nemají počítač a tak občas musím něco napsat. Ale už škrabu, protože mám neuropatii v ruce. SMS mi taky moc nejdou a tak se držím  rukopisu. Ale vánoční pohledy už nepíšu.

13 m. m. | E-mail | Web | 19. února 2020 v 20:55 | Reagovat

Píšu, hlavně nejlepší kamarádce. Známe se od první třídy, je nám přes třicet, ale stále si hojně píšeme, už roky. Psaly jsme si už když jsme spolu chodily na školu, dopisy jsme si předávaly osobně. Teď si je posíláme, když žiju v zahraničí, ale v osobním předávání pokračujeme, kdykoli je šance. A jsou to "tučňáky", o 20ti a více listech obvykle. Vesměs jako bychom si povídaly, prostě si dáváme vědět o všem, co se děje, i když to jsou třeba blbosti. Miluju to 8-)

14 MirekČ MirekČ | Web | Úterý v 8:02 | Reagovat

Naposledy z vojny v roce 1970 své domnělé lásce, denně jeden dopis, dokud mě to nepřestalo bavit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama