Pozdě

23. ledna 2016 v 21:12 | userka |  TT (témata týdne)
Vychovala jsem ho a můžu na něj být pyšná v každém směru. Můj syn je dobrý člověk, což mluví samo za sebe. S manželem jsme nedělali nic zvláštního, prostě se to povedlo. Celý jeho život jsem mu byla nablízku, a i když nejsme zrovna "objímací" rodina, vzájemně se milujeme a jsme si těchto citů vědomi. Teď ho opustím.


Možná za půl roku, možná za rok a možná za pět let, ale odejdu navždycky. Už syna nebudu moct chránit a pečovat o něj. Naštěstí jsem v klidu, protože vím, že se o něj postará jeho přítelkyně. Jsou spolu několik měsíců a vypadá to, že se mají opravdu rádi. Dokázali se najít a dávají pozor na to, co spolu mají. Pozorovat je je překrásné. Člověku to připomíná jeho vlastní romantické začátky, kdy všechno dění ovlivňovala zamilovanost.

Nezdá se ale, že by je zamilovanost opouštěla. Jejich láska má pevné základy a jejich náklonnost vychází i ze samotného rozumu, nejenom z pocitů. Někdy si všimnu, jak jeden na druhého zírá, a to mi pak jihne srdce, protože vím, že jsou tu jeden pro druhého a že by udělali cokoli, aby svému protějšku pomohli, kdyby bylo třeba.

Je to pro mě nesmírná úleva, že si můj syn našel slečnu, kterou máme všichni v rodině rádi. Až se z Nebe někdy podívám dolů, uvidím, jak jsou šťastní, a budu spokojená. Jen když vím, že ona je jeho štěstí.



Jenže můj syn udělal tu největší chybu. Svou přítelkyni mi nikdy nepředstavil a už to nestihne. Má vůbec nějakou? Až doteď to byl jen krásný sen. Moje představy, moje touhy. Iluze. Umírám a bojím se, že se o něj nemá kdo postarat, protože nevím o tom, že by ho někdo miloval. Trápí mě, že ho opouštím a že zůstane sám. Vyčítám si to, ale nic nezmůžu. Nastal můj čas.

Syn mě drží za ruku a vypadá, že by mi chtěl ještě něco říct, ale už zaslechnu jenom: "Mami, neboj se, já..."






* Článek je přiřazen k tématu týdne "Největší chyby".
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 23. ledna 2016 v 21:13 | Reagovat

Vítej zpět!

2 userka userka | E-mail | Web | 23. ledna 2016 v 21:14 | Reagovat

[1]: Já nikam neodešla :-P

3 Jana Jana | E-mail | Web | 23. ledna 2016 v 21:15 | Reagovat

[2]: Nějak se mi zdálo, že se tu furt nic neděje :)

4 King Rucola King Rucola | E-mail | Web | 23. ledna 2016 v 23:15 | Reagovat

Som z toho trochu perplex. Ale tesi ma to.

5 VendyW VendyW | E-mail | Web | 24. ledna 2016 v 8:25 | Reagovat

Sakryš, trochu posun od tvých klasických témat. Ale ne že by mi to vadilo ..... je vidět že ani vážné téma ti není cizí :-)

6 klavesnicetuka klavesnicetuka | 24. ledna 2016 v 8:33 | Reagovat

úžasné, mrazivé, asi z toho budu mít trochu spleen..

skvěle napsané

7 Miloš Miloš | Web | 24. ledna 2016 v 9:15 | Reagovat

Tu poslední větu dobře znám, ale většinou se podobá zavrčení tygra :-)

8 Alka-fejetony Alka-fejetony | E-mail | 24. ledna 2016 v 11:26 | Reagovat

Abych něco nezanedbala - páč si nejsem jista, co tím vším tak úplně myslíš, tak Ti přeposílám článek, který napsala má 30letá (od 19 let skrzevá nádorovou nemoc ochrnutá) dcera.

http://www.babyonline.cz/naplno-i-na-vozicku-treti-cast-pribehu-nezdolne-sestry-nadule1

9 Akim Akim | E-mail | Web | 24. ledna 2016 v 13:53 | Reagovat

Krásně jsi mě dojala. Mám tě moc rád, i když na mě prdíš. :-P  :-D  :-)

10 Sugr Sugr | E-mail | Web | 24. ledna 2016 v 17:28 | Reagovat

Smutné, dojemné, vážné..., nezvyklé na blogu userky, ale i o tom je život.

11 Čerf Čerf | E-mail | Web | 24. ledna 2016 v 17:56 | Reagovat

Pěkně zpracovaný a na zdejším blogu ne zrovna typický text. Někteří synové mají trochu jiné předtsav o tom, co je důležité a občas mají svou tvrdou hlavu. O čemž něco málo vím :-).

12 lee-banda lee-banda | E-mail | Web | 26. ledna 2016 v 0:55 | Reagovat

Takhle smutně začínáš...ale pěkně :) už se mi po tvých článcích začínalo stýskat...

13 userka userka | E-mail | Web | 26. ledna 2016 v 19:14 | Reagovat

[8]: Nic mi není. To je tvoje dcera? Tu jsem úplně náhodně viděla ve StarDance ;) Šikovná.

[12]: A my se známe? :-)

14 lee-banda lee-banda | E-mail | Web | 27. ledna 2016 v 0:54 | Reagovat

[13]: Tak jako spíš moc ne :D což mi nebrání mít absťák po tvých článcích :D takže tímto se ti asi oficiálně představuji: Jsem Lee, moc mě ofiko těší :) :-D

15 Alka Alka | 27. ledna 2016 v 11:05 | Reagovat

[13]:Ano, je. Jsem ráda, že jsi v poho.

16 Natálie Natálie | Web | 1. února 2016 v 22:06 | Reagovat

na chvílí sem si myslela, že je to pravda.. než mi došlo že je to téma týdne.. :D fakt perfektní.. :)

17 userka userka | E-mail | Web | 2. února 2016 v 16:09 | Reagovat

[14]: To je příjemný objevit někoho novýho, kdo mě čte. Škoda že odkaz na tvůj blog nefunguje.

[16]: Díky, to je od tebe hezký.

18 lee-banda lee-banda | E-mail | Web | 2. února 2016 v 16:29 | Reagovat

[17]: ouha, dík za upozornění :D to jsem si nevšimla :( :D opraveno..

19 Hëllena Hëllena | Web | 6. února 2016 v 10:40 | Reagovat

Jo, takové jsou bohužel ty největší chyby. Nejhorší na nich je, že člověk nikdy neví, kdy může nastat ta doba, kdy už to prostě nestihne..

20 annapos annapos | Web | 17. února 2016 v 16:56 | Reagovat

Může to nastat i v opačném slova smyslu.

Co máme, máme; kdož to jasně cítí,
že přijde den, kdy nebudem’ to míti?
Tak mnoho cest je, tolik volá hlasů.
Pro matku dítě nemá dosti času.
Co činí matka, je tak samozřejmé.
Povinnost k díku s nás tak ráda sejme.
Vždy říkáme si: Vzpomeneme jednou.
A potom v chvíli mrazivou a bědnou
zavrou se oči matky, tolik bdělé.
Dluh chce se platit. Není věřitele.

Viktor Dyk

21 Krutomyval Krutomyval | Web | 19. února 2016 v 4:13 | Reagovat

koncila ta veta slovy: sem gay, a neboj, mam kluka?

22 Dagmar Tomášková Dagmar Tomášková | E-mail | Web | 20. února 2016 v 18:17 | Reagovat

Krásně napsané, nevím co jiného napsat...fakt perfektní!!

23 Ver. Ver. | Web | 3. března 2016 v 11:59 | Reagovat

Povedené, až mě z toho trochu zamrazilo v zádech.

24 slunecnyden slunecnyden | 11. března 2016 v 19:54 | Reagovat

A tak proč nesnít? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama